EYCO z HORÁCKÉHO PELÍŠKU

se rozhodl, že přejde přes duhový most, do míst odkud již není návratu, velmi rychle, aniž by nám dal šanci k jeno přemluvení, aby nám dále dělal radost a začínal pomalu lumpačit spolu se svými brášky. Je to již více jak dva dny, ale člověk stále přemýšlí, kde se mohla stát chyba, co bylo špatně. I když se takové věci bohužel stávají a chovatel by na ně měl být připraven, když tento moment nastane a VY jste přímým aktérém, kdy vám odchází to malé bezbrané stvoření ve svých dlaních, je to něco šíleného, co vám s psychikou pěkně zamává. Ještě štěstí, že se z toho mohu alespoň vypsat a nedusit to v sobě. Je to snad poprvé, co píši příspěvek na web naší chovatelské stanice a mám vhké oči. Je pravda, že nás již úhyny potkali, ale jednak to bylo druhý den po narození a podruhé to bylo cílené z naší strany po měsíci snažení, ale po konzultaci s pí.vetrinářkou jsme ukončili trápení naší fenky i naše, jelikož měla genetickou vadu. Toto bylo bohužel velmi rychlé a přitom tomu nic nenasvědčovalo. EYCO byl kopií CALVINA Co se týká vzhledu a velikosti. Po týdnu sledování denních přírůstků a zjištění, že jeho dva bráškové přibírají asi dvakrát více jsme se rozhodli přikrmovat. Když to EYCO zjistil, samozřejmě začal postupně vzdávat boje o mámino mlíčko, jelikož věděl, že dostane svůj příděl jednoduše. V tom byl asi jediný rozdíl mezi ním a CALVINem. S tím byl boj o každý vypitý hlt mléka, strašně se vzpínal a dělal vše proto, aby do sebe nic nedostal. EYCO byl pravý opak a těšil na další krmení, v noci se vždy vzbudil o něco dříve, porošel si svůj rajon, zkontroloval brášky a to samé i přes den. Říkali jsme si, že to stojí za to noční vstávání a péči, když jsme nakonec u CALVINA viděli, jaký krasavec z něho vyrostl. Letos dvouletý plný síly a hrdosti. Takto jsme to praktikovali zhruba od ECOva desátého dne a jak jsem psal, nic nenasvědčovalo tomuto smutnému konci. Pouze ráno se manželka zmínila, že noční krmení, poprvé za celou dobu, v sobě neudržel a vyvrhnul ho. Ráno vše s chutí opět vypil a nebyly žádné problémy. Ulehl na svoje oblíbené místečko a chrupal až do čtvrt na jednáct, kdy byl čas na další krmení. Vzbudil se, obešel svůj rajonek, dostal se k miskám se žvancem pro mámu a vodou. Zkusil jsem opět, zda se nenapije sám a kupodivu začal, poprvé sám, pít. Bylo vidět s jakým elánem ovládal svůj jazýček, aby do sebe dostal trochu vody. Říkal jsem si, konečně. Bohužel po pěti minutách dostal šílené křeče a nastalo veliké naříkání, které asi budu ještě dlouho slyšet. Okamžitě jsem kontaktoval pí.veterinářku a konzultoval s ní situaci. Bohužel, opět jak to bývá, shoda náhod. Pí.veterinářka měla nemocné dítě a do ordinace se mohla dostavi až kolem půl jedné. Tak jsem zkoušel jeí rady - nahřívání a masáže bříška a modlil se ať malý chudinka vydrží. Bohužel to EYCO vzdal příliš rychle a vydal se na cestu přes duhový most, kde ho již nic nebolí a užívá si sluníčka spousty kamarádů.