DUO CACIB BRNO

,tradiční mezinárodní výstava, jednoznačně s nejvyšším počtem předváděných psů v Česku, konaná o prvním únorovém víkendu, znamená pro náši chlupatou smečku rovněž povinnou účast.  Tak jsme se po necelém měsíci opět vrátili do areálu, pro nás domovského brněnského výstaviště. Pouze jsme změnili výstavní pavilon. V lednu připadla mít tu čest reprezentovat naši chovatelskou stanici pro GOSIU Jamamba a její dcerku FRANCESCU z Horáckého pelíšku. Pro DUO CACIB připadla důvěra, promenádovat se po modrých výstavních kobercích, na ANABELLU z Horáckého pelíšku. Ta má jistou účast na všech letošních mezinárodkách, jenž máme v plánu navštívit. CHybí jí totiž stále poslední CACka k dosažení titulu Český šampion a tím pádem posunutí z otevřené třídy o další level, do třídy šampionů. Bohužel musím konstatovat, že je již koloritem (i když jsem tomu na začátku naší výstavní posedlosti nevěřil radám ostřílených vystavovatelů) podívat se před odesláním přihlášky, na koho připadlo posuzování našich chlupáčů. Při pohledu na jména pánú z Itálie, se mi na tuhle štaci moc nechtělo, ale panička rozhodla, že se pojhede a basta! Mé obavy se nakonec ukázaly jako oprávněné. Byla to po dlouhé době opět výstava dvou rozdílných stylů posuzování.Sobota a neděla byly jako jing & jang. V sobotu jsme byly v otevřené třídě ještě s jednou oranžovou špickou, proti které neměla naše ANABELLA šanci. Být v roli rozhodčího, určitě bych rozhodl tahé jednoznačně, jelikož oranžačka byla prakticky bez chyby a oprávněněn si odnesla V1 spolu s CACkou. N8s mohlo těšit, že u nás pan posuzovatel rovněž neshledal závažřné nedostatky a odešli jsme V2 a Reservní CAC. Bylo to o to nadějné, že oranžová dáma, jenž se s námi promenádovala i v nedělním kruhu splnila touto CACkou Českého šampiona a paní vystavovatelka si ten den nechala šampionát vystavit. Z toho vyplívalo, že by nám v neděli mohlo stačit obhájit sobotní hodnocení. Panička po příjezdu domů hned chystala podklady pro "samozřejmé" nedělní dokončení a vystavení titulu Českého šampiona. Potvrdilo se ovšem, že moje předtucha byla oprávněná, když jsem paničce říkal, ať si nic nebere, že odejdeme s VELMI DOBROU. Docela natěšeni jsme tedy v neděli vyrazili směr Brnněnské výstaviště. Ještě před našim vstupem na výstavní kolbiště byli hodnocen Aljaští malamuti. Po jejich vystoupení v výstavním kruhu nebylo pochyb, že není něco O.K. na jejich kyselých obličejích. Bohužel jsme narazili, asi po třetí z osmi výstavbních roků, na styl posuzování, že Výbornou dostal pouze jedinec s čekatelstvím a ostaní, i když v posudku nebylo nic moc vytknuto, odešli s Velmi dobrou a v případě, že byl ve třídě poze samotný jedinec bez konkurence, tak dostával Výbornou bez čekatelství. Nedalo se nic dělat. Odešli jsme tedy s VD2 a na dovršení titulu stále čekáme. Byla velká škoda, že se páni rozhodčí neprohodilii posuzovací dny. To bych již psal o nové České šampionce. Celkem dost vystavovatelů bylo nasupených a rozladěných (zvláště z řad začínajících) a tak jsme je zkoušeli uklidňovat, že je to anomálie, která se občas stává a ať to tímto jedním hodnocením svých miláčků nezabaléí a vystavují dále. Celkem husté bylo posouzení fenky velkého černého špice, která si v sobotu odnesla BOSe a v neděli odešla s DOBROU!!! Takový rozdíl v posouzení ovšem již moje hlave nebere.Náplastí na naší rozladěností bylo setkání s několika facebookovými přáteli, s kterými jsme se opět viděli on-line po velké době.