BUNDESSIEGER TULLN

je za námi. Jak jsme psali byla to naše první zahraniční zkušenost s vystavováním. Bohužel naše pocity jsou rozporuplné.  Myslíme si, že většina našich výstav je na vyšší úrovni. Ale popořádku. Cesta proběhla bez problémů, při příjezdu nás přivítal déšť, ale jak se ukázalo nebyli to kapky štěstí. Areál výstaviště může být hezký, ale vše mimo výstavních hal a příchozích cest bylo zahrazeno, takže najít kousek travnaté plochy bylo umění. Organizace byla, alespoň pro naše plemeno katastrofální. Byli jsme v kruhu, kde se konala zároveň s MV také klubová výstava plemene RHODÉSKÝ RIDGEBACK a špicové tam byli pouze jako "přílepek". Měli jsme jít na posuzování v půl jedné a nakonec na nás přišla řada až ve dvě. Co se týče paní rozhodčí z Belgie pí.REYNIERS Rity, tak názory na ní, které jsme našli na netu nelhali. Zatímco s Rdgebacky se doslova piplala, my jsme ani neobešli ani jednou celý kruh, chvilku na stolku, pak posudek a odchod. Netrvalo to ani dvě minuty. Jak říkám, připadali jsme si jako bychom tam překáželi. Co se týče hodnocení, tak u této pí. rozhodčí vítěz bere vše a ostaní jsou pouze VELMI DOBŘÍ a pokud jste ve třídě sami a nemá s kým porovnat, tak vystavovatelé mohou na VÝBORNOU zapomenout. Přitom v posudku, co se týče stavby těla, pigmentu, očí a uší bylo vše bez závad, tak nám jako nedostatek napsala, že nejsme ve "výstaní TOP kondici" a při chůzi tahá za vodítko, přitom jsme ani pořádně kruh neobešli, jak jsem psal. Dostali jsme tedy VD a jeli jsme domů. Asi jsme měli trochu smůly, jelikož v neděli již pí. rozhodčí neposuzovala, tak nám to připadá, že byla speciálně na Rhodéské Ridgebacky. Cesta nazpět proběhla taky v pohodě, takže jsme si udělali pěkný výlet, škoda, že nám nevyšlo alespoň to počasí. Nyní se již těšíme na výstavní maratón koncem října u nás v Brně.